Jak málo stačí ke zmaření lidského života

Jak málo stačí ke zmaření lidského života.

V raném stádiu druhého těhotenství, jsem byla hospitalizovaná v nemocnici s tím, že se jedná o zamlklé těhotenství, k tomu hematom. A jak se v nemocnicích střídají doktoři, tak mi bylo od každého řečeno což jiného. První dr. na UT mě chtěl poslat hned druhý den na ukončení těhotenství, další tak za dva dni, pak za tři. Na příjmu předepsali prášky, ráno jiný dr. vysadil, tak jsem se pak ptala při další vizitě proč mi je už nedávají, že to nechci vzdávat, že i kdyby bylo jen 1% naděje, tak chci za to miminko bojovat, a pokud tomu tak není, tak ať mě tam už netrápí, tak mi je zase nasadili. Dle UT a výsledků krve, mi ale nedávali žádné naděje a přesto si mě tam ještě nechali. Celé noci jsem nemohla spát, srdce mi bylo o sto šest a nechtěla jsem se s tím smířit a pořád věřila, že to dopadne dobře. Brácha mi pak přinesl noťas se samými komediemi, tak jsem se trochu odreagovávala jinak bych to tam asi nevydržela.

Na kontrolu jsem šla za dlouhé, snad i nejdelší čtyři dni v mém životě: buď a nebo, a ejhle na UT se objevil plod i se srdeční akcí a zmenšující se hematom, to mi hned ukáply slzičky radostí, sice to nebylo ještě O.K., ale už jsem dostala naději, kterou jsem potřebovala hned od prvního dne slyšet. Ještě jsem si tam chvilku poležela, ale už s jinými pocity a na dalším UZ už bylo vše v pořádku, byla jsem tak šťastná, že se to štěstí nedá ani popsat. A aby toho stresu přece jen nebylo málo, při propouštění mi pan Dr. oznámil, že se může vývoj kdykoliv zastavit… Takže mi zase trochu spadl úsměv ze tváře.

Celé těhotenství s lékama a z porodu mám jen mlhavé útržky, což mě docela mrzí. Ale co je nejdůležitější, že se mi narodil krásný zdravý klouček Honzík. A tohohle krásného kloučka mi chtěli vzít. Ještě, že nerozhodoval pouze jen jeden dr., i když výsledky jim hovořili jasně, tak přesto se zázraky dějí a já děkuji Bohu zato, že máme dcerku, při který jsem neměla žádné komplikace a Honzíka a co je ještě krásné, narodil se na svátek Svaté rodiny.

Je mu už jeden krásný rok a každý den si uvědomuji tento dar života.

A kolikrát si říkám, kolik takovýchto životů bylo zmařeno, na vše jsou různé tabulky, a když ty limity nejsou splněny tak smůla. Přece jsou i odchylky, a když nejsou závažné komplikace, tak proč nedat naději.V porodnici jeden Dr. říkal,že pomalu každé druhé těhotenství je komplikované.

Děkujme každým dnem za naše děti, je to ten nejcennější dar v životě